Osoba Marie Magdalény není v Novém zákoně zcela jednoznačná, protože kromě jistých míst, kde je jmenována včetně označení “Magdalská”, existují místa, kde se mluví o dalších Mariích či hříšnicích, o kterých ale nevíme, zda je ztotožnit s osobou Magdalény či jsou to jiné ženy stejného jména či podobného životního příběhu. Jedno je ovšem jisté: Marie Magdaléna je vzorem obrácení. Životní proměny, k níž ji přivedlo setkání s Kristem.
Magdaléna jistě žila špatným, a dá se říct, že hříšným, životem. Setkání s Ježíšem bylo pro oni obratem o 180 stupňů. Lituje toho špatného a teď chce žít co nejlépe podle Ježíšova slova. Její nadšení pro Ježíše je zjevné a změnilo její život k lepšímu. Jistě se dá říct, že se obrátila od zlého k dobrému.
Dnešní evangelium nám ovšem naznačuje, že její obrácení ještě nebylo úplné. Nebo přesněji, že toto její první obrácení (které bylo opravdové a úplné) nestačí a že je třeba, aby její vnitřní proměna byla ještě mnohem hlubší. Potřebuje druhé obrácení.
Vsuvka: Stejně jako apoštolové neměla víru v Kristovo vzkříšení. Ono pro všechny to byla nepředstavitelná a neuvěřitelná událost. Uvěřit ve vzkříšení je dalším krokem na její cestě víry v Krista. Zajímavý je názor teologů, že naopak Panna Maria ani nepotřebovala vidět vzkříšeného Krista, protože s jistotou věřila Božímu plánu v síle Ducha svatého, které ji naplňuje od začátku. Všichni ostatní na plnost Ducha svatého teprve čekali.
Prvním naznačením je to, že Ježíše nepoznala. Člověk by se až divil, že nepoznala toho, kterého miluje celým srdcem. Problém je v tom, že Vzkříšeného může člověk uvidět pouze očima víry a nikoliv lidským pohledem. Ať je náš vztah, obdiv a nadšení pro Ježíše jakkoliv lidsky hluboké, tak skutečnou Božskou podstatu Krista nedokážeme ani pochopit ani poznat. Teprve, když se nám Kristus dá poznat skrze dar Ducha svatého, tak ho uvidíme zcela novým způsobem. Magdalénu čeká druhé obrácení, tentokrát od dobrého k duchovnímu. Pak se bude dívat způsobem, kterým se dívá Bůh.
Můžeme to vidět sami u sebe. Jsme zde v kostele, tedy jsme snad zažili to první obrácení od zlého k dobrému. Milujeme Ježíše, proto jsme přišli, ale občas (nebo často) si musíme přiznat, že se na věci díváme stále příliš lidským pohledem, nedokážeme vidět živého Boha ve všem kolem nás či v nás. Stále jsme příliš pohlcení tímto světem a vidíme věci jeho optikou. Tušíme, že existuje jiný pohled, pohled člověka skutečně duchovního, ale kolikrát se nám nedaří tímto pohledem věci vidět. Dar duchovního pohledu dává pouze Duch.
Druhé naznačení můžeme vidět v Ježíšových slovech “Nezadržuj mě!” nebo jak se někdy překládá “Nedotýkej se mne.” Výklad těchto Ježíšových slov je nejasný. Můžeme v tom ale uvidět varování před tím, chtít si Ježíše přivlastnit, zadržet si ho pro sebe. Vlastnit druhého je totiž typickým pokušením lidské lásky. A čím větší láska, tím větší touha mít druhého zcela a napořád. Kristus nás ale učí lásce dokonalejší. Lásce, která ve víře nechává druhému svobodu. Paradoxně překonání pokušení druhého vlastnit vede ke stavu, že nám toho druhého už nic nemůže vzít. Takto jako věřící máme prožívat svoji lásku ke Kristu: Nemůžeme Ježíše ovládnout, podržet si ho a mít ho podle našich představ. Musíme se spolehnout na “nejistou” jistotu Boží lásky k nám. Ježíš je nám blízko, někdy se nás i dotýká, ale my se nemůžeme dotknout Jeho. Potřebujeme druhé obrácení od lidské lásky k lásce duchovní.
Konkrétněji se náš příliš lidský přístup k Bohu projevuje tím, že chceme mít Boha podle svých představ a víme přesně, jak by měl Bůh zasáhnout v náš prospěch či v čem by měl Bůh napravit ty druhé. Pokud jsme prošli prvním obrácením, tak toto všechno myslíme “v dobrém”. Nechceme Boha zneužívat k něčemu sobeckému či zlému. Bohužel ale chceme, aby Bůh dělal to dobro, které si představujeme my. Chceme si Boha podržet jako svůj štít či svůj meč. Druhé obrácení obrazně řečeno znamená dát sebe do rukou Božích, aby on si nás použil jakkoliv bude chtít.
Druhým obrácením, přijetím darů Ducha svatého o letnicích, Marie Magdalská vstupuje do svatosti života. Kéž se my na cestě od zla k dobrému nezastavíme, ale skrze to dobré jde dál k tomu duchovnímu.
Kázání: 22.7. Památka sv. Marie Magdalény, Jan 20,1.11-18