Narodil jsem se v roce 1970. Mládí jsem prožil v Kostelci u Kyjova a v Kyjově, kde jsem také v roce 1988 na místním gymnáziu maturoval. Zpětně jsem rád, že jsem zažil jak život na vesnici (včetně práce na poli a na vinici), tak v malém městě (s jeho kulturním životem a větší živější farností). Ve škole mne bavila hlavně matematika a fyzika (člověka většinou baví to, co mu jde) a naopak spíš trápením byly hodiny tělocviku (nikdo není dokonalý). Jako snad každý jsem měl rád hudbu a filmy (a mám, ale poslední roky už mne máloco nadchne). V té době mne jistě na cestě ke kněžství ovlivnilo (kromě zásadního vlivu rodiny) společenství farnosti, kde jsem ministroval a chodil do turistického oddílu (bylo veřejným tajemstvím, že křesťanského) a pak také příklad konkrétních kněží, účast na některých akcích podzemní církve a možná také paradoxně ateistický, pokrytecký a lživý komunistický režim. Boží volání bylo tak silné, že zvítězilo i nad krásou mých spolužaček a děvčat ve schole.
Do semináře v Litoměřicích jsem nastoupil hned po maturitě. Bylo vidět, že totalitní režim ztrácí sílu, když komunisté dovolili přijmout větší počet seminaristů (bylo nás v prvním ročníku 70) a mezi nimi i ty, kteří se předtím vícekrát hlásili neúspěšně. Po sametové revoluci (to byla krásná doba) jsem dokončil teologická studia v Olomouci (první roky znovuotevřeného semináře byly hodně o improvizaci, ale mělo to své kouzlo) a promoval v roce 1993. Pak se mi splnil sen v podobě ročního pobytu v USA, který jsem strávil v semináři diecézí Rockville Centre a Brooklyn (moc děkuji americké štědrosti a velkorysosti) a který byl pro mne velkým obohacením a úžasnou zkušeností. Na závěr pobytu jsem měl možnost přejet USA autem napříč z Washingtonu do Los Angeles (tím se mé cestovatelské touhy naplnily a teď jsem nejraději doma), ale hlavně bylo přínosné prožít jeden rok uprostřed americké církve jako jeden z nich. Je to sice už dávno, ale i teď mám dojem, že americké církvi nějak víc rozumím a spolucítím bolest nad skandály, které ji poslední roky tak sužují (zároveň vnímám sílu víry amerických katolíků, když je ani tak šílené zlo nesrazilo na kolena).
Po návratu jsem byl v roce 1994 vysvěcen na jáhna a své první pastorační zkušenosti jsem získával během jáhenské praxe na Vsetíně (učil jsem se učit náboženství, jezdit autem, kázat). Na kněze jsem byl vysvěcen v roce 1995 v olomoucké katedrále. Začínal jsem jako kaplan v Luhačovicích, kde jsem byl jeden rok, a poprvé sloužil mše svaté, zpovídal, vedl děti k prvnímu svatému přijímání, učil se být knězem. V roce 1996 jsem byl ustanoven duchovním správcem farnosti Jevíčko a jezdil jsem také do Chornic a Křenova. Prvních pět let mého samostatného působení bylo krásných a rád na ně vzpomínám, prožili jsme s farníky mnoho pěkného při různých akcích a aktivitách a samozřejmě i bohoslužbách (hezky mne přijali a se slzami jsme se loučili).
V roce 2001 jsem byl ustanoven farářem v Přerově a měl na starosti také farnosti Přerov-Předmostí a na chvíli i Horní Moštěnici a Bochoř. Začátky v Přerově nebyly lehké (ani pro mne, ani pro farníky), ale postupně se vše zlepšovalo a nakonec po sedmnácti letech jsem z Přerova odcházet nechtěl a většina farníků si také přála, abych zůstal (loučení bylo náročné, dlouhé a zároveň krásné, slz nepočítaně). Během těch let se mi vystřídalo 19 kaplanů a jáhnů, hodně věcí jsme opravili či vybudovali, byl jsem jmenován děkanem, fungovala řada aktivit a akcí, a s řadou lidí jsme si přirostli k srdci (to odtrhávání pak zanechalo rány, které se možná časem zahojí, ale jizvy snad budeme nosit hrdě dál). Snad se dá říct, že během těch let jsem poznával, jak konkrétně žít své kněžské povolání (část je dána samo sebou farářskými povinnostmi, ale něco člověk objevuje až během let jako svoji osobní cestu).
Ještě v Jevíčku jsem začal postgraduální studium, ale přeložením do Přerova vše skončilo (hlavně první roky ve velké farnosti byly tak náročné, že nebyl čas ani chuť na nic dalšího) a tak zůstala jen vzpomínka v podobě nedokončené diplomové práce na téma „Církev a internet“. Na internetu jsem se pohyboval skoro od začátku a Jevíčko byla jedna z prvních farností, které měly své webové stránky. Řadu let jsem spravoval Ambit (adresář českého katolického internetu), zkoušel rozběhnout internetovou komunikaci mezi kněžími (ještě před Facebookem), propagoval na webu aktivitu 40DA (čtyřicet dnů bez alkoholu), a ještě první roky v Přerově jsem byl docela zapálený pro farní stránky. Jenže nějak nebyl čas, amatérské znalosti přestávaly stačit a tak jsem postupně vše předal či zrušil a jedinou aktivitou na webu jsou teď mé osobní stránky www.pavelhofirek.cz, které dělám od roku 2013 a kam dávám nahrávky svých kázání a některé další materiály. Tak trochu mi v těch technických a počítačových věcech ujíždí vlak, což mi nevadí, protože svoji cestu objevuji jinde. Prakticky po celou dobu své kněžské služby dělám katecheze pro dospělé, v Přerově jsem začal dělat duchovní obnovy, pár přednášek a hlavně teď (místo záchrany celého světa či moravské církve) jsem šťastný z toho, když aspoň trochu málo pomohu jednomu konkrétnímu člověku.
Od července 2018 jsem farářem v Rožnově pod Radhoštěm a administrátorem farnosti Hutisko. V Rožnově jsem si zvykl, lidí i práce je tu dost. Stále se něco děje.