Bůh je ten, kdo je aktivní a vstupuje do života člověka. Ukazuje se mu, oslovuje ho a volá ke konkrétnímu úkolu. Zároveň nechává člověku prostor svobody. Na člověku záleží, jestli se rozhodne přiblížit k Bohu, který se mu ukazuje. Jestli bude naslouchat a pak Boží poslání uskutečňovat.
Bůh má být vůdcem našeho života. My máme jít za ním. Jako u Mojžíše, tak i u nás je to někdy spíš klopýtání. Plnění Božího úkolu může být pro nás nesnadné a někdy nás to stojí i hodně přemáhání. Můžeme se někdy cítit i jako neúspěšní a odmítaní druhými. Pokud ale jdeme cestou, kterou nás vede Bůh, tak je vše v pořádku. Nakonec zjišťujeme, že Bůh nás provází svým požehnáním.
Bohužel často lidé jednají obráceně. My se sami rozhodujeme, co uděláme. Jednáme po svém. A pak se divíme, že nám Bůh nepožehnal a někdy se i na Boha zlobíme, když se věci nedaří. Jdeme si svou cestou a Bůh má jít za námi a následovat nás v našich plánech a naše záměry podporovat?
Nepodléhejme pokušení “být jako Bůh”. Nehrejme si na svrchované vládce svých životů. Všechna rozhodnutí a aktivity, které jsou bez Boha, se nakonec ukáží ne-li jako špatná, tak přinejmenším prázdná.
Po vzoru Mojžíše snažme se vidět velikost Boží, a pak nám nebude zatěžko nechat se Bohem vést.
Kázání: Středa 15. týdne, cyklus 1, Ex 3,1-6.9-12