Ženich je tady!

Slavíme svátek sv. Terezie Benedikty od Kříže, panny a mučednice, patronky Evropy, občanským jménem Edith Stein, židovská národnost, karmelitka. V obou biblických čteních dnešního svátku se objevuje ženich - snoubenec. Může nám to připomenout obvyklý vývoj vztahu k Bohu a potažmo vztahu dvou lidí v manželství. Od zamilovanosti k věrnosti a nakonec oběti života.

V prvním čtení z proroka Ozeáše se můžeme vidět v pozici nevěsty, která prožívá zásnuby, příslib věčné lásky toho, který ji miluje. Vědomí, že jsme Bohem milováni, nás vede k nadšenému odevzdání se Bohu. Řeholnice sv. Terezie Benedikta si skutečně zvolila za svého snoubence Krista a jemu dala celý svůj život. Ono "zamilování se" do Boha v jejím případě podtrhuje fakt, že křesťankou se stala až v dospělosti. Tedy jistě silně prožívala ten protiklad "předtím bez Boha" a "teď s Ježíšem". Nevím, jestli v jejím obrácení bylo silnější ono citové přilnutí ke Kristu, což by nasvědčoval její vstup do kláštera, nebo spíše rozumové poznání dokonalosti Boha Zjeveného, což by mohlo naznačovat její filozofické vzdělání.

Většinou na začátku skutečného křesťanského života bývá období jakési "zamilovanosti", kdy člověk prožívá radost z Božích darů a s jakousi lehkostí na ně odpovídá svojí nadšenou modlitbou a životem podle Božího slova. Podobně jako na začátku partnerského-manželského vztahu bývá období nadšení ze vzájemné lásky a člověk s jakousi snadností udělá pro druhého "cokoliv". Toto obdoví "zamilovanosti" je důležité k tomu, aby vztah vznikl, upevnil se a byl dostatečně silný k dalšímu prohlubování, které už bývá lidsky náročnější.

V evangeliu se můžeme vidět v pozici pannen-družiček, které mají dokázat svoji věrnost ženichovi. Věrnost v připravenosti, trpělivosti a čekání. Také většina křesťanského života, podobně jako života v manželství, stojí na věrnosti. Nemyslím tím ani tak věrnost, jejímž opakem je nevěra, jako spíš věrnost, jejímž opakem je rezignace. Věrnost, která s vytrvalostí a nadějí pokračuje v životě lásky, přestože pocity zamilovanosti jsou ty tam. Tato věrnost se pak ukazuje jako větší důkaz lásky, než cokoliv z obdoví "zamilovanosti". Vytrvat v každodenních starostech, obtížích a problémech manželství či zasvěceného života, je cestou skutečného prohlubování vztahu k druhému člověku a k Bohu.

Vrcholem je pak darování celého svého života. Obětovat se pro druhého, obětovat se pro Boha. Důležité je ovšem ono "radostného dárce miluje Bůh". Tedy darovat svůj život s radostí. S radostí poznání, že takto žiji pravou lásku nejdokonaleji. Svatá Terezie Benedikta ono darování života potvrdila svojí mučednickou smrtí v koncentračním táboře, v plynové komoře. Je naší křesťanskou vírou, že v té chvíli nebylo nejdůležitější, že její život končí, ale naopak to, že její život začíná.

Kázání: 9.8. Svatá Terezie Benedikta od Kříže, Oz 2,16b.17b.21-22, Mt 25,1-13

Církevní rok:

Hodnocení: 
0
Zatím nikdo nehodnotil.