Moc se staráš...

Příběh o Marii a Martě se většinou vykládá jako varování před přílišným podléháním starostem a úkolům života, jako varování před workoholismem, před tím, abychom se pro množství našich starostí nezapomněli starat o to nedůležitější, naslouchat Božímu hlasu.

Ježíšova slova "Děláš si starosti o mnoho věcí..." by se snad ale dala vyložit také jinak. Přece víme, co znamená: "Moc se staráš!" Říkáme tím druhému, ať se stará sám o sebe a nestrká nos, kam nemá. Ježíšova slova mi totiž nepřipadají jako odsouzení či odmítnutí péče a starostlivosti Marty, řekl bych, že Ježíš si váží její pohostinnosti. Spíš mi Jeho slova připadají jako obrana Marie, na kterou Marta útočí. "Marto, starej se o sebe a neodsuzuj Marii, když něco dělá jinak, než ty."

Je to častá lidská chyba: posuzovat ty druhé, hodnotit je a nakonec je i odsoudit. Protože věci dělají jinak, než my. Přitom přece je nám všem jasné, že každý člověk je jiný, takže každý musí jednat trochu jinak. Pro Martu je přirozeným a správným způsobem vyjádření úcty a lásky k Ježíši její pohostinnost, péče a pokrm, který připravuje. Ovšem pro Marii je správné tentýž postoj k Ježíši vyjádřit jinak: nasloucháním. Podobně stejná víra a zbožnost se u každého věřícího projeví trochu jiným způsobem, trochu jiným způsobem modltiby, trochu jiným způsobem přemýšlení a mluvení o duchovních věcech.

Starejme se tedy hlavně o svoji víru a svůj vztah ke Kristu. Neztrácejme čas a neubližujme zbytečným posuzováním víry a zbožnosti druhých.

Kázání: 29.7. Svatá Marta, Lk 10,38-42

Církevní rok:

Hodnocení: 
0
Zatím nikdo nehodnotil.