Velikonoční večeře jako předobraz mše svaté

Izraelité každoročně slavili velikonoční večeři jako připomínku Boží záchrany z egyptského otroctví. Ježíš právě při velikonoční večeři učedníkům odhaluje tajemství mše svaté. Tak je tradiční židovská večeře Paschy víc než jen předobraz, protože křesťanské slavení mše svaté na ni přímo navazuje. Některé myšlenky z dnešního starozákonního čtení nám mohou ledacos připomenout:

"Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců..." Vyjití z Egypta je pro izraelity začátkem nového života. Také naše slavení mše svaté by nás mělo obracet do budoucnosti. Jistě přicházíme na bohoslužby se svojí minulostí (za co chceme poděkovat, co požádat o odpuštění), ale mše svatá má náš pohled obracet ke Kristu a tím k duchovním hodnotám, ke kterým náš život směřuje. Například přímo k představě nebeské hostiny. Bylo by málo prožívat mši svatou jako pomoc do našeho současného života. Je třeba také vidět, že opravdové setkání s Bohem našemu životu dává nový rozměr a je tak začátkem naší budoucnosti.

Večeři mají izraelité konat ve společenství širší rodiny. Nám to může připomenout, že mše svatá není záležitostí soukromou, věcí jednotlivce. Mši slaví církev vždy ve společenství. Je to ovšem trochu těžší k praktickému prožívání. Na mši svatou se máme soustředit a vnímat Boží přítomnost a tak je třeba určitým způsobem "nevidět" druhé kolem sebe. Pokud je ale toto usebrání tak velké, že druzí pro mne nejsou důležití, tak je to už naopak špatně. Společenství s druhými při bohoslužbě vyjadřuje společný zpěv a společné odpovědi a modlitby. Snad nejsrozumitelněji charakter mše svaté jako společného setkání s Bohem vyjadřuje zkušenost těch, kteří při mši svaté bolestně prožívají, jak moc jim chybí jejich blízcí (kteří mají k Bohu daleko) a jak moc si přejí, aby slavili mši svatou s nimi.

"Beránek ať je bezvadný." To nám může připomenout důležitost naší přípravy na mši svatou: svatou zpovědí, úkonem kajícnosti na začátku bohoslužby. Nebo i konkrétními věcmi jako je důstojné oblečení, včasný příchod a v neposlední řadě to, jak žijeme náš každodenní život.

Záchranu z otroctví nepřineslo izraelitům jejich slavení velikonoční večeře (to co dělali oni), ale Boží moc (Boží jednání), které symbolizuje krev beránka na veřejích dveří. Nám to může připomenout, že ačkoliv je velmi důležité, jakým způsobem prožíváme mši svatou, tak milost, kteoru při mši dostáváme, je Božím darem. Je to krev Beránka - Krista, díky které se nám dostává tak velkých Božích milostí. Nejsme to my, kdo "děláme" mši svatou, ale Bůh nám dává mši svatou jako dar. Dar, který máme přijmout s vděčností a pozorností.

Nakonec izraelité vycházejí ze svých domovů na cestu nového života ve svobodě. Také my na konci bohoslužby slyšíme: "Jděte ve jménu Páně." To nám vždy znovu připomíná, že naplněním správně prožité bohoslužby je to, když se nám daří přinést si do každodenního života přítomnost Boha. A přinést Boha také těm, se kterými se setkáváme. Správné prožívání mše svaté musí být poznat v našem "obyčejném" životě. Ten se pak stává novým, neobyčejným a cestou do zaslíbené země k nebeské hostině.

Kázání: Pátek 15. týdne, cyklus 1, Ex 11,10-12.14

Bible:

Církevní rok:

Klíčová slova:

Hodnocení: 
0
Zatím nikdo nehodnotil.