Rozhovor pro náš časopis

Otče Pavle, víme, že Vy i Váš bratr Petr jste kněžími. Jaké bylo rodinné zázemí a vaše cesta ke kněžství?

Rodiče jsou věřící a víra u nás byla samozřejmou součástí života. Zároveň v té době bylo křesťanství oficiálně potlačováno (jak si to jistě starší dobře pamatují), ale zdá se, že tato skutečnost naopak pomáhala tomu, že lidé prožívali svoji víru více do hloubky. Společenství věřících bylo v Kyjově živé a aktivní a také tehdy během deseti let vyšlo z Kyjova šest nových kněží. Jistě na tom mají zásluhu i kněží, kteří tam v té době působili (ať už oficiálně nebo tajně).

Má cesta ke kněžství se dá popsat celkem jednoduše. Po maturitě jsem se přihlásil do semináře v Litoměřicích a byl jsem přijat. To bylo v roce 1988 a bylo cítit, že komunistická perzekuce slábne. Tam jsem prožil listopad 89 a pak dokončil studia v Olomouci. Po ročním pobytu v USA jsem byl vysvěcen na jáhna a dostal se na své první místo - jáhenskou službu na Vsetíně. Pak rok kaplanem v Luhačovicích a naposled pět let farářem v Jevíčku.
A teď jsem tady :-)

Na co kladete v duchovním životě farnosti důraz?

To je těžká otázka. Co je to farnost? Dá se říct, že jsou to lidé, kteří se scházejí kolem jednoho eucharistického stolu. V tom může být i odpověď. Abychom v kostele byli "SPOLU" a ne jen "vedle sebe" a abychom se scházeli KVŮLI KRISTU a šli za Kristem.

Osobně se mi zdá důležité nevnímat farnost jen jako celek, ale hlavně vidět jednotlivé lidi s jejich životem, problémy, starostmi i radostmi. Proto pokládám za nejdůležitější: 1. OSOBNÍ MODLITBU (k ní by měl kněz vybízet), 2. ZPOVĚĎ (k ní by měl nabízet příležitost) a pro ty, kteří chtějí žít z víry hlouběji 3. DUCHOVNÍ DOPROVÁZENÍ (k němu by se měl kněz nechat přemluvit).

Shodou okolností i lidé, kteří vidí všechno přes peníze, se mohou dovtípit stejnou věc, když pozorují, že prvním větším výdajem naší farnosti je teď vybudování zpovědních místností v kostele sv. Vavřince :-)

Víme, že jste rok studijně pobýval v Americe. V čem Vás to ovlivnilo a jaký spatřujete rozdíl mezi životem farnosti v naší republice v porovnání s Amerikou?

Pro úplnost dodávám, že jsem byl rok v semináři diecézí Rockville Centre a Brooklyn asi 50 km od centra New Yorku. Byla to užitečná zkušenost vidět úplně jiný svět a být chvíli jeho součástí. Konkrétní ovlivnění mne nenapadá, snad, že se člověk občas usmívá nad "důležitými" spory v české církvi, společnosti, obcích či farnostech. A snad také poznání, že věci jsou mnohem složitější a proto člověk kroutí nechápavě hlavou nad těmi, kteří mají ve všem jasno a vědí, jak se co má správně dělat.

Ve Spojených státech můžete najít všechno možné a jsou tam obrovské rozdíly, proto se nedá snadno popsat ani americká církev. Zjednodušeně řečeno jsou americké farnosti mnohem živější a věřící mnohem aktivnější. Američtí farníci vědí, že život farnosti záleží jen na nich (od státu ani od diecéze nedostanou ani dolar) - na jejich penězích a práci stojí všechno: farní škola, fungování fary, opravy kostela, spolky, programy, aktivity atd. Vědí, že je to "naše" farnost.

Byl jsem chvíli ve farnosti, kde byly nedělní mše svaté nejen v kostele, ale zároveň také vedle v tělocvičně farní základní školy, protože kostel nestačil. Někdy mají lidé u nás dojem, že Spojené státy jsou bezbožná země, ale opak je pravdou. Asi polovina obyvatel chodí každý týden do kostelů na bohoslužby a asi 95 % lidí věří v Boha. Skutečná Amerika je hodně jiná než ta,kterou známe z amerických filmů :-(

Jistě se v USA dá najít také řada problémů a špatných věcí, ale celkově se odvažuji tvrdit, že je tam společnost skutečně o hodný kus cesty před námi. Máme co dohánět.

Otče, pocházíte ze zpěvného Slovácka - z Kyjova. Mnohé nás překvapilo, že jsme Vás ještě neslyšeli zpívat. Jaký je Váš vztah k hudbě, konkrétně ke zpěvu?

Pocházím z Kostelce u Kyjova, ale většinu života jsem prožil právě v Kyjově, a je pravda, že zpěv nějak neodmyslitelně ke Slovácku patří, podobně jako víno :-) Hudbu i zpěv mám rád, ale bohužel mi na ně v poslední době nezůstává mnoho času.

Vy ale nejspíš narážíte na zpěv při mši svaté. Sami víte, že jsou kněží zpěváci i nezpěváci. Myslím si, že zpěv při mši by neměl záviset na tom, zpívá-li kněz či nikoliv, ale sbor či schóla případně všichni lidé společně by měli dokázat zpívat při nedělní mši svaté i tehdy, když kněz zrovna nezpívá.

Budu rád, když i v našich farnostech bude při liturgii znít radostný zpěv a je možné, že takový zpěv i mne ztrhne k tomu, abych se přidal :-)

Slovo pro každého Listopad 2001

Hodnocení: 
0
Zatím nikdo nehodnotil.