Začínáme nový rok...

Stojíme na začátku...

Úvodník zářijového čísla časopisu Slovo pro každého 2001.

Stojíme na začátku nového školního roku a možná se mnozí ptáte, co nás v tomto roce čeká. Kdybych měl být co nejupřímnější a nejpravdivější, tak bych musel říct: "Nevím." Nevím, protože nikdo nezná budoucnost, tu zná pouze Bůh. A Bůh nemá ve zvyku ji lidem prozrazovat. A jistě ví dobře, proč ji před námi tají :-)

Ale přesto, i na základě toho, co jsme dosud prožili, můžeme tušit a být si jisti: Čekají nás věci radostné, ale čekají nás i věci nepříjemné. Věci, ze kterých máme strach i věci, na které se těšíme. Obojí. Tak to vždycky bylo a tak to jistě zase bude i v tomto roce.

Pro nás, jako pro křesťany, je navíc ještě jedna jistota. Ať přijde v mém životě cokoliv, tak Bůh bude vedle mne. Právě tato jistota Boží přítomnosti, pomoci a síly nám dává odvahu vidět pravdivě život a také zlo kolem nás i v nás samotných.

Všimněte si současné společnosti a lidí kolem sebe, jak si nedokáží přiznat zlo, které je v nás lidech. Za to všechno špatné vždycky může někdo jiný a dokonce jsou někdy lidé schopni svádět zlo, války, bídu a hlad na Boha, jakoby za to mohl on. Lidé nechtějí vidět zlo a hřích, protože tuší, že zlo je větší než my sami, že proti němu nic nezmůžeme.

Křesťan naopak dokáže zlo vidět a přiznat si i svůj vlastní hřích. Víme totiž, že přestože jsme vůči zlu příliš slabí, tak můžeme počítat s Boží pomocí. A Bůh je přece ten nejmocnější. Díky tomu nemusíme mít strach z budoucnosti. Bůh nám pomůže, Bůh bude s námi.

I v tomto školním roce mějme odvahu vidět věci pravdivě, přiznat si chybu, zlo či hřích. Ale nezůstávejme jen u kritiky sebe či druhých. Uvědomme si velikost Boží moci, která může i zlo proměnit v užitek. Snažme se i na to nepříjemné dívat pohledem křesťanské důvěry v Boží prozřetelnost. Jakkoli to může být někdy těžké :-(

V tomto školním roce nás čekají věci radostné a příjemné. Těšme se na ně a užívejme si jich. Čekají nás také věci bolestné a nepříjemné. Nebojme se jich a věřme, že s Boží pomocí nám mohou být nakonec k dobrému. Tak, jak o tom mluví svatý Pavel: "Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému…" Řím 8,28nn

Nejde přece o to, co nás v tomto roce čeká, ale jestli to, co přijde, dokážeme prožít jako křesťané. Kéž se nám to s pomocí Boží podaří.

Vstupujeme do nového roku 2003
Úvodník z lednového čísla časopisu Slovo pro každého 2003.

Vstupujeme do nového roku 2003. V křesťanském kalendáři sice nemá přelom roku žádný zásadní význam, ale přesto je to pro nás vždy znovu chvíle k zamyšlení nad plynutím času v našich životech. I mne fascinuje, co všechno člověk už zažil, a to nejsem zatím v naší farnosti ten nejstarší, a s jakou samozřejmostí se stalo to, co si člověk ani nedokázal představit.

Vzpomínám si, jak mi připadal rok 2000 vzdálený a jak groteskní byla představa psát letopočet s dvojkou na začátku a s jakou jednoduchostí jsem si pak na to zvykl. Vzpomínám, jakých řečí bylo kolem začátku nového tisíciletí a jak všední pak ten přechod byl - takový normální silvestr.

Vzpomínám, jak jsem si nedokázal představit, že jednou budeme žít osvobozeni od komunistického režimu, a teď nám to připadá tak samozřejmé, že si snad naopak lidé už ani nedokáží představit, jaké to bývalo tehdy. Vzpomínám, jak pohádkově zněly představy o našem členství v NATO či Evropské unii, a teď už se mluví o konkrétním datu vstupu.

Nebo když si vzpomenete na vynálezy posledních let, které se staly běžnou součástí našeho života - mobilní telefony, internet, televize. Jistě také vzpomínáte a nejspíš na mnohem více věcí.

Svět se mění. A mění se velmi rychle. Po všech stránkách. Je těžké hodnotit, co je k dobrému a co je špatně. Těžko odhadovat, co bude za dvacet let. Přesto si zároveň s tím uvědomujeme, že ty nejzákladnější lidské problémy a otázky jsou stále stejné: Smysl života, štěstí, láska, mezilidské vztahy…

Dvojí poučení se přímo nabízí. Jako zůstávají stále platné ty nejzákladnější lidské otázky, tak zůstává stále platná ta jedinečná Boží odpověď - Ježíš Kristus. Víra v Krista je stále aktuální. Možná, že v dnešní době se může stát ještě aktuálnější a akutnější než dřív, protože dnes se u všech ostatních odpovědí ukázal jejich jepičí život (komunismus, víra ve vědecký a technický pokrok, víra v přirozenou dobrotu člověka, modla seberealizace).

Přitom ovšem zůstává těžkým úkolem pro nás, křesťany, ukázat ostatním, že Boží odpovědi na otázky lidského života jsou skutečně platné i v dnešní době, že křesťanská víra obstála a obstojí v měřítku času. Tedy úkol žít křesťansky uprostřed současného světa.

A to druhé poučení? Když vidíme, co všechno už lidé dokázali, kolik nepředstavitelného se stalo skutečností, tak si můžeme uvědomit, jak mnohem více nepředstavitelné je to, co dokáže Bůh. Když lidé dokáží udělat takové zázraky, jak zázračné pak musí být skutečné zázraky Boží.

Kéž nás v novém roce provází právě tato myšlenka na zázračnou Boží moc a nepředstavitelnost toho, co pro nás Bůh chystá. Kéž nás to naplňuje radostným očekáváním věcí příštích.

Začínáme nový školní a také pastorační rok
Úvodník z děkanátního časopisu Slovo pro každého 2005.

Někdy člověk začíná v životě něco opravdu úplně nového a neznámého; pak to bývá počátek spojený se směsicí nadějí a obav.

Jindy člověk začíná znovu stejnou věc. Takových roků už jsme prožili. Pak dobře ví, do čeho opět vstupuje. Může mít pocit únavy a marnosti - to je začínání neveselé, když v pohledu do budoucnosti převáží obava z opakování věcí nepříjemných a těžkých.

Většinou snad lidé nové začátky vnímají pozitivně. Je přece možné tolik věcí udělat lépe. Někdy se to i zdá tak snadné, když člověk přesně ví, kde byla chyba. Pak si říká, že tuto chybu už nikdy neudělá, a tím samo o sobě to bude všechno mnohem lepší než posledně.

I tehdy, když se nedá minulost označit za neúspěch a chybu, tak máme většinou představu, co chceme udělat lépe a jak to všechno bude lepší. Člověk se tak může těšit na to, co přijde.

A co když to minulé bylo všechno dobře a správně? Pak není co měnit? Ano, pak by snad bylo nesprávné dělat věci jinak a v některých případech by byl člověk skutečně blázen, kdyby se nedržel věcí, které se mu v životě osvědčily.

Jenže někdy toto lpění na starých osvědčených cestách může být znamením nedostatku odvahy. Nedostatku, který se pak může projevit právě pocitem únavy a prázdnoty z představy budoucnosti. A to dokonce budoucnosti, která se celkem jeví jako dobrá. Je to pak paradoxní, když se člověk netěší na věci, které by jiní brali všemi deseti.

Ono totiž ani v dobrém není možné zůstat stát na jednom místě. Člověk musí pokračovat ve své životní a duchovní cestě. Jen tehdy má život stále smysl a otevírají se nám věci nové…

Úvodník z lednového čísla časopisu Slovo pro každého 2010

Nám všem přeji do nového roku, abychom se dokázali radovat z obyčejných věcí, z toho, co máme a co často pokládáme za samozřejmé.
Vím, že lidé mají mnoho těžkostí, problémů a starostí. Kdo je nemá? A jistě je budeme mít i v roce 2010. To těžké se v životě připomene samo, nedá se přehlédnout.
Proto přeji sobě i druhým, abychom dokázali vidět to krásné, byť třeba nijak výjimečné, a z tohoto dobrého obyčejného se dokázali radovat.
Kéž si více uvědomíme, jaký je to dar mít rodinu, děti, rodiče, přátele. Každý je nemá. Mít práci, mít co jíst, kde bydlet. Většina lidí ve světě je na tom mnohem hůř než my. Pro nás až nepředstavitelně hůř. A předchozím generacím se ani nezdálo o blahobytu, ve kterém žijeme my dnes.
Ano, na lepší se rychle zvykne, a člověk by chtěl stále víc a víc. Ale po čase zjišťujeme, že v tom stejně trvalé štěstí není. Kéž bychom pochopili tajemství života, že lidské srdce se nenaplní tím, co dostaneme či získáme, ale lidské srdce se paradoxně naplňuje tím, co ze sebe dává, tím, jak se rozdává.
Nebuďme tedy smutní z toho, že jsme tak chudí, že nemůžeme mít všechno, ale radujme se z toho, že jsme tak bohatí, že můžeme dávat.
Přeji požehnaný nový rok všem.

Přání do nového roku 2011

Všem přeji Boží požehnání a Boží pomoc v celém roce 2011.

Kéž se dokážeme radovat z věcí dobrých a příjemných a jsme za ně Bohu vděční. Kéž dokážeme unést věci těžké a zlé a nepropadáme zoufalství ani zahořklosti. Kéž při tom všem nezapomínáme, že Bůh je nám blízko.

Kéž máme vedle sebe lidí, na které se můžeme spolehnout, kteří pro nás mají pochopení a naše slabosti a nedostatky umí přejít s velkorysostí a laskavostí.

Kéž také my máme stejnou velkorysost a laskavý pohled. A to nejen pro své přátele.

Kéž v tomto roce tak objevíme přátele nové a přitom neztratíme ty přátele, se kterými do roku 2011 vstupujeme.

Hodnocení: 
0
Zatím nikdo nehodnotil.